Vyhledávání

M1A1 Carbine

Američtí vojáci používali v letech druhé světové války celou řadu ikonických zbraní. Jednou ze sběratelsky nejpopulárnějších a nejžádanějších je karabina M1A1, varianta klasické karabiny M1 určená výsadkářům. 
Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).
Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Karabina M1, plným jménem “U.S. Carbine, Caliber .30, M1”, byla ze všech amerických zbraní z období druhé světové války vyráběna ve zdaleka největším počtu. Představovala nový typ zbraně odpovídající dnešní kategorii PDW - lehkou dlouhou palnou zbraň pro specialisty nahrazující pistoli i samopal, avšak lehčí a kompaktnější než standardní služební puška. V případě karabiny M1 šlo o zbraň, která měla specialistům, jako byli radisté, řidiči, obsluhy minometů a podobně, poskytnout vyšší palebnou sílu než standardní pistole Colt M1911A1 ráže .45 ACP nebo samopal Thompson stejné ráže. Zároveň měla být lehčí a kompaktnější než standardní slůužební puška M1 Garand ráže 30-06 Springfield. Byla vyvinuta roku 1941 firmou Winchester Repeating Arms Company a po sérii náročných testů zařazena ještě téhož roku do služby. Šlo o lehkou samonabíjecí karabinu, která s plným patnáctiranným zásobníkem vážila necelé 3 kilogramy, a která používala novou ráži .30 Carbine.

Mezi lety 1941 a 1945 bylo v jedenácti výrobních závodech dohromady vyrobeno přes šest milionů karabin M1. Výrobní cena činila 45 amerických dolarů, tedy zhruba polovinu výrobní ceny služební pušky M1 Garand. Jak výroba pokračovala, bylo vyvinuto také několik variant včetně karabiny M2 s možností střelby dávkou a karabiny M3 osazené rannou generací zaměřovače pro noční vidění. Sběratelsky zřejmě nejžádanější je však jiná verze - karabina M1A1 určená speciálně pro americké výsadkáře.

Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).
Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Výroba

Karabina M1A1 byla oficiálně přijata do výzbroje v květnu 1942. Od standardní karabiny M1 se odlišovala pouze sklopnou pažbou z ocelového drátu, která snižovala celkovou délku zbraně. Pažba byla také oproti pažbám standardních karabin M1 vybavena pistolovou rukojetí. Jediným výrobcem této varianty byla firma Inland Manufacturing Division, součást koncernu General Motors. Tato firma byla zdaleka největším výrobcem karabin M1 a vyrobila celkem 43 procent jejich celkové produkce. Kromě karabin M1 a M1A1 vyráběla také verze M2 a M3. Výroba pažeb byla svěřena firmě Royal Typewriters, Inc. z Hartfordu v Connecticutu, která sama vyráběla jejich kovové díly. Dřevěné díly vyráběla firma S. E. Overton Company ze South Havenu v Michiganu. Později se firmy v roli primárního výrobce pažeb vystřídaly, a sestavování hotových pažeb z dílů připadlo firmě Overton.

Karabiny M1A1 lze rozdělit do dvou výrobních bloků. První z nich, anglicky zvaný “First Contract”, spadá do období mezi říjnem 1942 a říjnem 1943, a zahrnoval zhruba 71 000 kusů zbraní. Jejich sériová čísla spadají do oblasti od 70,000 do 950,000. Zbraně z prvního výrobního bloku odpovídaly svými ostatními znaky standardním karabinám M1 z tohoto období - měly překlápěcí hledí prvního typu, předpažbí typu “high wood”, úzké objímky hlavně bez držáku na bajonet a závěry s frézovaným odlehčovacím vybráním nahoře (tzv. “flat-top”).

Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).
Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Druhý výrobní blok spadá do období mezi květnem a prosincem 1944 a zahrnoval necelých 70 000 zbraní. Jejich sériová čísla spadají do oblasti od 5,000,000 do 6,449,868. Už z výroby byla většina z nich osazena pažbami s předpažbím označovaným jako “low wood” a velká část z nich byla také osazena komponenty novějšího typu - stavitelným hledím, závěry bez odlehčovacího vybrání (tzv. kulatými) a širokými objímkami hlavně. Poslední vyrobené kusy také zřejmě vycházely z továrny už s objímkami hlavně třetího typu s držákem na bajonet. 

Je však nutné zmínit, že uvedené bloky sériových čísel jsou pouze přibližné. Výroba karabin M1A1 probíhala současně s výrobou standardních karabin M1 a kusy, které měly být osazeny sklopnou pažbou, byly náhodně brány z běžné produkce. V uvedených blocích sériových čísel se tedy vyskytovaly jak standardní karabiny M1 tak výsadkářské M1A1 a dle sériového čísla není možné přesně určit, zda byla dotyčná zbraň původně osazena sklopnou pažbou či nikoliv.

Ve službách výsadkářů

Karabiny M1A1 byly ve výzbroji všech amerických výsadkových jednotek v období druhé světové války. Byly nasazeny ve všech výsadkových operacích včetně operací Fustian během vylodění na Sicílii, Overlord v Normandii, Market Garden v Holandsku a Varsity na Rýnu. Určitý počet karabin M1A1 byl zařazen do služby také u Prvního výsadkového pluku Americké námořní pěchoty, avšak tato jednotka se nakonec nikdy neprodělala bojový seskok. Ne všichni výsadkáři však byli vyzbrojeni karabinami M1A1, někteří vyfasovali klasické karabiny M1 s pevnou pažbou.

Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).
Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Zbraň byla vydávána se speciálním polstrovaným plátěným pouzdrem které bylo možné uchytit nahoře za opasek a dole řemínkem zafixovat k noze. Po doskoku stačilo zbraň vytáhnout z pouzdra, rozložit pažbu, a karabina byla připravena k použití. Dle dobových svědectví však bylo ve zvyku připevňovat pouzdro pouze na opasek, neboť při jeho zafixování k noze docházelo při doskoku k častým zraněním. Mnozí výsadkáři navíc na pouzdro rezignovali zcela a karabinu si připevňovali k popruhům záložního padáku na břiše. K nošení zásobníků sloužily standardní dvoukapsové sumky, nebo speciální vysokokapacitní sumky na pět zásobníků zhotovované jednotkovými brašnáři.

Ač sklopná pažba karabiny M1A1 působí velmi solidním dojmem, nehodila se k vystřelování puškových granátů, neboť silným zpětným rázem mohlo dojít k jejímu poškození. Předpisy proto stanovovaly, že karabinu M1A1 lze k vystřelování puškových granátů použít pouze v případě nouze, a to ideálně s pažbou sklopenou, přičemž karabina se měla zapřít o zem pistolovou rukojetí.

Když utichly boje

Na konci druhé světové války měly karabiny M1A1 své pevné místo ve výzbroji amerických výsadkových jednotek. Šlo ostatně o jedinou zbraň vyvinutou v době druhé světové války přímo pro ně. Po skončení bojů a přechodu na mírovou organizaci ozbrojených sil byly karabiny M1A1  podobně jako ostatní zbraně postupně stahovány od jednotek a odesílány do armádních zbrojnic a zbrojovek k repasi. Ta sestávala z prověrky zbraně, demontáže, nezbytných oprav zahrnujících případně i aplikaci nové povrchové úpravy, a nahrazení opotřebovaných, poškozených nebo zastaralých součástek. U karabin M1A1 zahrnoval tento proces zpravidla osazení součástkami nového typu - stavitelným hledím, objímkami hlavně s držákem na bajonet, kulatými závěry bez odlehčovacího vybrání nahoře a otočnými pojistkami. Starší pažby typu “high-wood” byly většinou upraveny na “low-wood”, ovšem vzhledem k méně profesionálnímu způsobu provedení této konverze jsou většinou snadno rozeznatelné. Při opravách se nicméně nijak nedbalo na to, aby byla zbraň opět vložena do původní pažby. Proto ač jediným výrobcem karabin M1A1 byla firma Inland, u repasovaných karabin M1A1 je možné setkat se i s jinými výrobci. Sestava zbraně libovolného výrobce byla jednoduše vložena do sklopné pažby a repasovaná karabina M1A1 byla na světě.

Repasované karabiny M1A1 byly po stránce funkčnosti na úrovni nově vyrobených zbraní. Pro sběratele však mají největší hodnotu kusy, které zůstaly v původní tovární konfiguraci. Proto také sběratelé často jdou cestou “zpětné repase”, kdy po válce repasovanou karabinu M1A1 znovu osadí díly odpovídajícími původní tovární konfiguraci, tedy většinou především prvním typem překlápěcího hledí a objímkou pažby bez držáku na bodák. Především mezi americkými sběrateli je tato praxe předmětem debat o sběratelské etice, neboť ani osazením správnými díly nelze fakticky zbraně vrátit do původního stavu. A to tím spíše, že při repasi byly pažby zbraní nad pistolovou rukojetí viditelně označeny kódem armádní zbrojnice či zbrojovky, která repasi provedla, přičemž někteří sběratelé tyto značky dokonce odbrušují.

Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Zbrojnice provádějící po válce repase karabin M1A1 zahrnovaly:

AA: Augusta Arsenal
AN: Anniston Arsenal
BA: Benicia Arsenal

SA: Springfield Armory

SAA: San Antonio Arsenal
RA: Raritan Arsenal

RIA: Rock Island Arsenal
RRA: Red River Arsenal 
RRAD: Red River Army Depot

Nejčastěji se lze setkat s označením Rock Island Armory, Springfield Armory nebo Augusta Arsenal. Springfield Armory v poválečném období také nově vyráběla některé náhradní díly na sklopné pažby, které lze rozeznat podle vyraženého kódu “SA”. Tyto díly se vyskytují pouze na po válce repasovaných karabinách M1A1.

Originály a repliky

Obzvláštní popularita karabin M1A1 na sběratelském trhu, daná malým počtem vyrobených kusů, jejich špatnou dostupností, a zejména spojením s elitními výsadkovými jednotkami,, vedla k rychlému růstu cen. Zatímco repasované exempláře se dnes pohybují mezi třiceti a čtyřiceti tisíci českých korun, cena kusů v původním stavu může snadno dosáhnout dvoj- až trojnásobku této částky. Tyto ceny by přitom byly ještě před několika lety zcela nemyslitelné. Ovšem karabin M1A1  je na světě konečný počet, a jen zřídka se na trhu objeví nová várka zbraní ze zapomenutého skladu některé ze světových armád.

Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).
Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Tento stav vedl k tomu, že se zhruba od semdesátých let začaly na trhu objevovat repliky sklopných pažeb typu M1A1. Svou kvalitou se pohybují od přibližných napodobenin až po relativně přesné reprodukce, a některé mohou méně zkušeného kupujícího zmást. Existuje však několik prvků, podle kterých lze původní pažbu bezpečně rozpoznat:

  1. Botka pažby je kovový oditek, jehož součástí je číslo na vnitřní straně. Jde o číslo výkresu “B2157614” následované hvězdičkou a dalším dvojciferným číslem. Označení je odlité, nikoliv ryté nebo ražené. U replik číslo buď chybí, nebo je pouze vyraženo.

  2. Pažba je uvnitř, ve žlábku pro hlaveň, značena “OI”. Toto označení říká, že byla vyrobena firmou Overton Company pro firmu Inland.

  3. Na spodní straně pistolové rukojeti karabin z prvního výrobního bloku je opět vyraženo označení “OI” společně s přejímací značkou výzbrojního úřadu (Ordnance Department) v podobě zkřížených kanonů. Pozdější pistolové rukojeti jsou většinou značeny “RI/3”. Jde o rukojeti vyrobené firmou Richardson Company pro firmu Inland. Tyto pozdější rukojeti byly také většinou označeny značkou výzbrojního úřadu na pravé straně.

  4. Starší pažby byly v zadní části označeny kontrolní značkou v podobě písmena P v kruhu. U novějších pažeb toto označení často chybí. U karabin repasovaných po válce se používala taktéž značka v podobě písmene P, ovšem bez kruhu.

  5. Kožené lícnice byly k pažbám připevněny plochými nýty. U starších pažeb šlo o mosazné nýty, u pozdějších pak o fosfátované ocelové nýty natřené většinou hnědou barvou tak, aby ladily s barvou kožené lícnice. Vzhledem k tomu, že lícnice byly vyrobeny z relativně tenké kůže, jsou dnes často poškozené nebo zcela chybějí. Proto není nijak vzácné, že se dnes často setkáváme s původními pažbami osazenými novými koženými lícnicemi, které lze většinou poznat podle horší kvality zpracování či přílišné tloušťky.

V Koreji i jinde

V poválečném období zůstalo velké množství karabin M1A1 ve výzbroji americké armády a později byly nasazeny také ve válce v Koreji. Z tohoto období pocházejí také pažby s vybráním pro přepínač režimu střelby používaný u karabin M2. Hypotetická karabina “M2A1” se sklopnou pažbou a možností střelby dávkou však nebyla nikdy zavedena do výzbroje.

Velké množství karabin M1A1 bylo dodáno také americkým spojencům v rámci různých programů vojenské pomoci. Mezi jejich poválečné uživatele patřily mimo jiné Itálie, Řecko, Francie, Německo, Jižní Korea a Jižní Vietnam. V rukách francouzských výsadkářů se objevily během první války v Indočíně, a v Řecku byly v aktivní službě až do poloviny devadesátých let. V poslední době se na trhu objevilo určité množství karabin M1A1 pocházejících ze zásob jihokorejské armády. Je otázkou, zda se objeví ještě nějaké další.

Srovnání M1A1 Carbine (nahoře) a klasické M1 Carbine (dole).

Karabina M1A1 je výjimečnou zbraní s doslova kultovním statutem mezi milovníky historických amerických zbraní. Její spojení s výsadkovými jednotkami, osobitý vzhled a raritnost z ní činí velmi žádaný sběratelský artikl. Své místo má v každé serióznější sbírce zaměřené ať už obecně na zbraně druhé světové války, tak specificky na zbraně americké.

 

Autor: Adam Wolfsberg

Zpět na Blog

Přihlášení

Zapomenuté heslo? Pošleme Vám nové.

Zaregistrovat se