Test malorážkového střeliva

Střelba z malorážky má své jedinečné kouzlo – tichý výstřel, slabý zpětný ráz, relativně levné střelivo a možnost soustředit se na každý detail. Rozhodli jsme se s kolegou otestovat různé druhy střeliva, protože jsme chtěli jít dál než jen k subjektivním dojmům. Oba jsme použili totožnou sestavu – opakovací malorážku CZ 457 Range v ráži .22 LR s hlavní dlouhou 20“, doplněnou o tlumič A-TEC CMM-6, a pustili se do měření minimální, průměrné a maximální rychlosti jednotlivých nábojů. Zároveň jsme sledovali, jak se postupně hlaveň střelivem a jeho mazivem „zajíždí“, a vytvořili jsme čtyři skupiny po pěti ranách, abychom zjistili přesnost daného střeliva. Cílem nebylo jen zjistit, co nám „sedí“ pocitově, ale také získat tvrdá data, která ukážou, jak se jednotlivé typy střeliva chovají v praxi.

Nutno podotknout, že v minulosti jsme obě malorážky s výše uvedeným tlumičem testovali s totožným střelivem a výsledky měly v podstatě stejné. Proto jsme do našeho testu mohli použít obě dvě, aniž by tato skutečnost výsledek zkreslovala.

Po úvodních sériích měření rychlosti a prvních dojmech z chování jednotlivých nábojů jsme se rozhodli celý test pojmout co nejvíce systematicky. Abychom eliminovali náhodné vlivy a získali opravdu vypovídající výsledky, stanovili jsme si jasný postup a jednotné podmínky pro všechny druhy střeliva.

Zvolili jsme proto nástřelný papír s pěti černými tečkami o průměru 1 cm, doplněný čtverečkovým rastrem stejné velikosti. Nejprve jsme mimo tento terč provedli pět ran k nastřelení zbraně, aby byla jistota, že míříme přesně tam, kam potřebujeme. Následovala série deseti ran do prostřední tečky, během níž si hlaveň „sedala“ na konkrétní střelivo – fáze, kterou nelze při seriózním testu přeskočit. Minimálně prvních 15 ran proto nikdy nepovažujeme za směrodatný vzorek pro posouzení rozptylu střel, protože právě v této fázi se mazivo a střela začínají optimálně přizpůsobovat hlavni.

Teprve poté jsme přistoupili k ostré části testu: na čtyři krajní tečky jsme vystřelili čtyři skupiny po pěti ranách, které už tvořily náš relevantní datový základ. Celý postup jsme aplikovali na 28 různých druhů střeliva, vždy ve stejných podmínkách při 23°C, abychom mohli výsledky férově porovnat.

Malorážkové střelivo na rozdíl od jiných ráží má většinou namazanou střelu, což ovlivňuje chování střeliva v různých typech malorážek. Bude se chovat jinak v opakovací malorážce, jinak v samonabíjecí a jinak v pistoli. Dokonce i když je malorážka stejné značky, ale jiný model, může každé chutnat lehce odlišný typ střeliva. Proto je potřeba k malorážkovému střelivu přistupovat jinak než ke střelivu ostatních ráží. Proto bychom chtěli s kolegou dát několik doporučení, které by žádný střelec neměl přehlížet.

• Vždy si sami vyzkoušejte, co vaší malorážce chutná. Střelivo, které chutná malorážce od Franty Flinty, nemusí chutnat vaší malorážce.
• Střelivo se může v rámci šarží mírně lišit.
• Níže uvedené rychlosti nemusí na 100 % odpovídat rychlostem z vaší malorážky a mohou se mírně lišit, stejně jako rozptyl střel. Záleží na šarži střeliva, na typu zbraně, délce hlavně, ale také na vnějších podmínkách jako je teplota, tlak, vítr atd.
• Pokud testujete malorážkové střelivo, VŽDY je potřeba vystřelit minimálně 10-15 ran, které se nehodnotí, aby mělo střelivo čas se usadit v hlavni. Testujte střelivo až po jeho usazení v hlavni.
• Hledejte střelivo, které má co nejkonzistentnější rozptyl střel, menší rozdíl mezi minimální a maximální rychlostí a konzistentním středním bodem zásahu.
• Nejmenší rozdíl mezi minimální a maximální rychlostí NEZNAMENÁ nejmenší rozptyl střel, ale znamená větší pravděpodobnost, že rozptyl střel bude dosahovat optimálnějších výsledků.

Tabulka č. 2 uvádí výsledky pro všech pět sledovaných terčů. Každý typ zkoušeného střeliva byl použit ke střelbě na pět terčů. Úvodních pět výstřelů mimo hodnocené terče sloužilo k nastřelení malorážky. Na první terč (na obrázku tečka uprostřed papíru) jsme vystřelili deset ran, které nebyly zahrnuty do výpočtu průměrného rozptylu. Důvodem bylo, že prvních patnáct výstřelů sloužilo k „zajetí“ hlavně, aby se střelivo i jeho mazivo optimálně usadilo. Následně jsme stříleli na čtyři tečky rozmístěné po okrajích terčového papíru, přičemž na každou padlo pět ran. Naměřené rozptyly z těchto čtyř cílů byly započítány do výsledného průměru.

Pokud se podíváme na tabulku č. 1 na nejnižší rozdíl mezi minimální a maximální rychlostí (RWS R50 s 3,3 m/s), a pak se podíváme na tabulku č. 2, zjistíme, že to samé střelivo se v měření rozptylu střel umístilo až na 4. místě s 0,69 MOA na vzdálenost 50 m. A naopak střelivo RWS Special Match, které se v měření rozptylu umístilo na prvním místě s 0,56 MOA, se v rozdílech rychlostí umístilo až na 8. místě s 7,8 m/s. Všimnout si tohoto jevu můžeme i u střeliva Remington HV Golden Bullet Plated, které dosahuje rozdílu mezi minimální a maximální rychlostí neskutečných 37,9 m/s, ale tím, že jde o střelivo s rychlejší průměrnou rychlostí, nedělá na terči příliš velké problémy a jeho rozptyl střel na terči se umístil na 18. místě s 1,04 MOA.

V rámci testu jsme porovnali 28 druhů malorážkového střeliva ráže .22 LR z hlediska jejich balistických parametrů, zejména rychlosti střel a následného rozptylu střel. Měření probíhalo s opakovací malorážkou CZ 457 Range, vybavenou tlumičem A‑TEC CMM‑6, bipodem a zadním střeleckým vakem s pevným dnem. U každého typu střeliva jsme po fázi „usazení“ provedli ostrou část testu, která zahrnovala 4 skupiny po 5 ranách na terč.

U každého druhu střeliva jsme sledovali minimální, průměrnou a maximální rychlost z 20 hodnocených výstřelů a zároveň jsme zaznamenali rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší rychlostí. Tyto údaje nám umožnily posoudit konzistenci rychlostí jednotlivých nábojů a porovnat je mezi sebou. Současně jsme brali v potaz, že větší rozdíl rychlostí nemusí automaticky znamenat horší rozptyl střel, protože přesnost ovlivňuje i konstrukce střely, kvalita náplně a sladění střeliva s konkrétní hlavní.

Co se týče našeho doporučení, s kolegou volíme na trénink jednoznačně SB CLUB. V průběhu let jsme si všimli, že toto střelivo může mít lehce odlišnou přesnost v rámci šarží. Jedna je velice povedená a střílí velmi spolehlivě jako RWS R50 (za téměř pětinásobnou cenu), druhá šarže (testovaná šarže viz výsledky výše) může být méně přesná a dosahuje rozptylu 1,01 MOA, se kterým se z 28 druhů střeliva nachází na 14. místě. Pokud ale porovnáme cenu střeliva, které se umístilo na žebříčku mezi vítězi a cenu SB CLUB, jednoznačně nám pro tréninkové účely zvítězilo střelivo SB CLUB. Ale jak jsme poznamenali výše, ne každé malorážce může chutnat, a proto je potřeba jej vyzkoušet.

Pokud bychom vybírali mezi střelivem pro závodní účely, pak bychom vybírali jednoho z prvních čtyřech umístěných i za vyšší nákupní cenu, protože se jedná o spolehlivé střelivo s nízkým rozptylem, konzistentní rychlostí a konzistentním středním bodem zásahu. Tedy vybíráme mezi RWS Special Match, RWS Target rifle, Eley Semi-auto Benchrest Outlaw nebo RWS R50. Důvodem konzistentnějšího středního bodu zásahu je především vyšší kvalita výroby – od precizně zpracované střely přes jednotnou prachovou náplň až po spolehlivou zápalkovou slož. Tyto faktory zajišťují, že rychlost střel je stabilní a odchylky mezi jednotlivými výstřely jsou minimální. Střední bod zásahu se může u méně kvalitního střeliva více lišit, viz přiložené fotografie terčů.